RECENZE: Eine Stunde Merzbauten ByloNebyloRybaNaruby (2016) & nESMysl (2017)
Sotva se zahojily ušní bubínky mučené poslechem převážně výborného alba E.S.M. (referovali jsme zde) ,přistál do redakční pošty další kousek od Eine Stunde Merzbauten s ByloNebyloRybaNaruby opatřený svastikou z nožíků typu rybička (ach tu jsem v dětství tahal po kapsách!). Balení opět nebanální – představuje papírovou skládačka na které jsou nožíky natištěny a jeden nožík zplastový, který skládačku uzavírá a zároveň navozuje dojem obrázku…. takový ten kosočtverec s čárkou, to znáte. Takže na aversu máme svastiku a na reversu pí… Mno, Kopelovina jak vyšitá, natištěná a nalepená. Obal vyvolal zájem, ale přesto byl artefakt odložen, abych získal nějaký odstup od předešlé kolekce hluku a co 666 nechtěl, než byla znovu objevena pro marnou rec-enzi, přišla poštou vraní další! várka. Nesmysl? nESMysl! Vida, tak se nabízí pěkná možnost oba kousky pěkně porovnat při jednom výplachu. Tak jdeme na to.
První dva kousky, které zabírají zhruba polovinu CD obsahují záznam živého vystoupení LiveAtRybaNaruby. Záznam je formálně rozděleny na dva kusy a užijeme si dosyta hrubě strukturovaných hlukových manipulací synthesizeru, hlasů a vstupů tenor saxofonu. Na koncertě by to mohl být opojný zážitek, ale při domácím poslechu i když s volume na zbořdům a nebo pro změnu při produkci do studiových sluchátek Sennheiser je to poněkud umlacující.
Druhá polovina CD obsahuje 97 skladeb, což je samozřejmě jen další fór ansámblu. Jedná se opět o proud hlukových struktur, které jsou však, v reakci na údajné stížnosti k přepáleným stopážím skladeb z předchozího alba, natrackovány na maximum toho co stroj dovolil, a tři z nich jsou dokonce opatřeny názvy pro zvýšení důvěryhodnosti tohoto potměšilého počinu. Přesto je to k něčemu dobré – nabízí to možnost vrátit se k nejzajímavějším momentům obskuratoria. Tady bych upozornil na úsek, který následuje po jednom z těch pojmenovaných a děje se někde mezi trackem 67 a 73, kde hlukaříci pracují s modulací hlasů a později také do koláže podrtí kousek jakési melodie a tím je jasno o nejpopovějším momentu celé záležitosti.
ByloNebyloRybaNaruby je těžký kousek pro poslech v celku, osobně takto pojaté nahrávky nesnáším, ale nedá se upřít, že dostatečně otrlý hlukař, si najde pár skutečně zajímavých míst.
Tak kde je ten nESMysl? a kudy se ubírá páně Kopelova úderka v roce 2017?
Odpověd bude opět nejednoznačná, jako ostatně úplně všechno kolem Eine Stunde Merzbauten. Takže co máme jinak. Pozměnila se sestava a nástrojové obsazení posílil na bicí Pavel Hendrych, který se účastnil i některých živých seancí v éře Napalmed a byl slyšet i na ByloNebyloRybaNaruby. Tímto by se vlastně z E.S.M. stala regulérní rocková kapela v obsazení kytara/baskytara/elektronika/bicí, kdyby ovšem hrála rock. Hrátky s houslemi a tenor saxofonem jsou minulostí, ale volbě většího důrazu na rytmiku jen tleskám. Ne, že by se nějaké ty rytmické struktury neobjevovaly i na předchozích albech, ale málokdy měly nějak významně určující význam pro danou skladbu. Teď tomu bude jinak, ale nebudeme předbíhat.
Tentokrát je CD o tradičně vydatné stopáží 70 minut rozděleno jen na tři části, z nichž každá je výrazně odlišná. Hned ta první, přestože nejkratší, je koncepčně asi to nejzajímavější na novince, protože zcela vybočuje z obvyklého zvukového vesmíru Eine Stunde Merzbauten.
HlaSlova je až dadaistická koláž tří hlasů bez hlukového doprovodu, kterou tvoří útržky textů, Zdeňka k. Slabého a syna Petra Slabého vysamplované z alternativního hudebního magazínu UNI. Místy, a zřejmě nechtěně, nabývá pásmo kvalit básnických prací dnes již téměř zapomenutého Ladislav Nováka z Třebíče, který se podobným věcem věnoval od druhé poloviny 50. let. Psal básně „onomatopoické“ a „čtvrcené„, další „spečené texty“ vznikaly škrtáním a přesmyčkováním cizích textů. Později se zabýval jako první v Československu i fónickou poezií, kterou si nahrával na svém malém magneťáčku a čtenáři TAMTA vědí, že před šesti lety vyšla tato vzácnost jako CD příloha TAMTO101.
Druhý kus s názvem L.O.M (Volná improvizace na blikající světlo) má již tradiční půlhodinovou stopáž, ale přesto je mnohem únosnější než většina opusů z předchozích alb . Zařazení bicích a perkusí si totiž přirozeně vynutilo bohatější strukturování skladby a dá tak vyniknout úchvatnému vrčení vyhulené basy i dalším tradičně vypečeným zvukům.
Bicí rovněž tvoří určitou vodící linku, hybatele i udržovatele potřebného napětí. Posluchači se díky světýlkům time outů a změně tlakové níže/výše, může dařit lépe se ve skladbě orientovat a tím se pro něj stane SNESITELNĚJŠÍ. Místy skladba dokonce připomene free jazz/noise pozdějších Controlled Bleeding a to bych bral jako poklonu.
Poslední půlhodinu vyplňuje monolit „Žlivě a mrdvě v štúdiu Pon Terex (neomezující výrony bez nápadu)“ předem sarkasticky anoncuje další útvar minimálně strukturovaného radostného noise, čisté opájení se zvukem těžko přenositelné na vzdáleného posluchače. I tady se ovšem dají najít úseky, které spontánní improvizaci dotahují k účinku promyšlené kompozice. Doporučuji třeba úsek od 13. minuty, kde se dějí zajímavé věci.
Jaké tedy bude srovnání ByloNebyloRybaNaruyby a nESMyslu? Vypadá to, že ByloNebyloRybaNaruyby se ještě vypořádává se zvukem, který nastolilo předchozí E.S.M. Do něj tenor saxofon zapadal dobře jen místy, což se podle mého názoru na ByloNebyloRybaNaruby povedlo lépe. Naopak chybí housle Pavla Stránského, které se mi na E.S.M. líbily moc. Celkově ByloNebyloRybaNaruyby trpí jako obvykle nízkou strukturovaností a album je vstřícné jen ortodoxní noiseové komunitě.
nESMysl přináší neobvyklou, koláž textů vHlaSlova, lepší práci s vnitřní strukturou skladby ve Svět L.O.M. a výborně používaný zvuk bicích. Závěrečná improvizace už je tak trochu navíc a na zbytečně velké ploše. Nicméně, vnímám album jako jakési další vykročení a těším se co bude příště, i když tajně doufám, že to nebude příští měsíc.
ByloNebyloRybaNaruby (2016) 
nESMysl (2017)
